Opeňka měnlivá (Kuehneromyces mutabilis) je dřevokaznná houba roste na pařezech listnatých stromů, zjištěna byla u ní přítomnost železa, manganu, ale ponejvíce selenu, který je významným antioxidantem podporujícím obranyschopnost organismu. K samoléčbě můžeme používat buď kloboučky z čerstvých plodnic, a to v denní dávce 30–50 g, nebo 4–6 g prášku z rozemletých sušených hub. V minulosti byla mezi houbaři velmi populární a hojně sbíraná. V roce 1970 ji mykologický sborník zvolil mezi tři nejoblíbenější houby. 

Tradičně se opeňka vyznačuje až skořicově hnědým kloboukem, který při zasychání bývá ve svém středu světlejší. Okraje je ale stále medově hnědý. Třeň opeňky je typický přítomností prstýnku, přičemž je v dolní části tmavě hnědý. Když je zralý, má typickou barvu podobnou rzi, jež je dána výtrusným prachem. Opeňky jsou typické také nádhernou vůní.

Opeňka měnlivá a její účinky:

Upozornění: níže uvedení uvedené informace (připisované vlastnosti bylinek ve smyslu zabránění určité lidské nemoci, schopnosti zmírnit ji nebo ji vyléčit) nejsou schválená zdravotní tvrzení dle platných nařízení EU a nelze tyto účinky považovat za schválené lékařské účinky, jde tedy o neschválené nepotvrzené tvrzení, přestože byly převzaty z "odborné literatury" (např. Janča, Zentrich, Váňa, E. Havelka, W.D. Storch, Alena Hamplová atd.) či informačního a vyhledávacího portálu seznam.cz. Provozovatel stránek AWAshop.cz upozorňuje, že nezodpovídá za špatné vyložení uvedených informací.

• in vitro byl prokázán antivirový účinek výtažku z podhoubí opeňky měnlivé proti viru chřipky typu A a B
• jje zdrojjem selenu, který je významným antioxidantem podporujícím obranyschopnost organismu
• elen brání kornatění tepen, podporuje správnou funkci srdce
• obsažené železo má zásadní význam pro funkci a stavbu hemoglobinu, přičemž při jeho nedostatku vzniká chudokrevnost
• mangan je důležitý pro látkovou přeměnu

Použití: přidává se do směsí, omáček a polévek, je též oblíbenou ingrediencí gulášů a masitých pokrmů. Konzumují se jen klobouky, třeně jsou příliš tuhé.

Stanoviště: roste nejen v lesích, ale také v zahradách a parcích, vždy ve velkých trsech až o desítkách kusů od jara až do konce října na pařezech listnatých stromů (bukových, lipových, březových), výjimečně i jehličnatých (jedlových a smrkových).

Čeleď: Límcovkovité (Strophariaceae)

Záměna: jedovatá čepičatka jehličnanová (Galerina marginata). Opeňka voní velmi příjemně sladce ovocně, kdežto čepičatka se vyznačuje vyloženě moučnou vůni. Nejpodstatnější makroskopický rozdíl představuje třeň, který je u opeňky pod prstenem krásně hnědavě šupinkatý, což u čepičatky jehličnanové neplatí. Pro opeňku je také charakteristická značná hygrofánnost kloboučků, kdy jejich střed postupně vysychá a na okraji po celém obvodě zůstává vodnatý pás.

Lidové názvy: opěnka, lipůvka, šupinovka opeňka, lípatka, pařezovka nebo voňatka

Signatura: název „měnlivá“ - obdržela vzhledem k barvě klobouku, která se mění podle vlhkosti. Když prší klobouk má žluto- hnědou barvu a když uschne je pak od středu světlejší , ale okraje zůstávají tmavší déle.