Fytoplankton je nejstarší a nejjednodušší společenstvo mikroorganismů (miniaturní zelené organizmy: řasy, sinice, skrytěnky, prvoky, rozsivky a zlativky atd.), které vznikly před 3 miliardami rok (daly vzniknout všemu živému). Fytoplankton provádí fotosyntézu (z CO2 v atmosféře a organických látek vytváří cukry a kyslík), většinou není schopen vlastního pohybu a je unášen oceány, má velkou diverzitu, která se v závislosti na roční době mění. Fytoplankton je součástí potravinového řetězce v moři a působí proti globálnímu oteplování (pokud je oteplování způsobeno růstem CO2 a dalšími faktory), má schopnost adaptace na vnější prostředí. Fytoplankton zbarvuje vodu do zelena a pokrývá až 20 % oceánů. Plankton, který nikdo nespotřeboval klesá na dno oceánu. Plankton a zóna soumraku se podílí na koloběhu života na zemi.

• podle vědců je hlavním omezujícím prvkem množství života (např. fytoplankton) v oceánu dusík a ta druhá část odborníků se domnívá, že tím prvkem je fosfor (důležitý pro stavbu DNA, i pro tvorbu lipidových membrán, které chrání jednotlivé buňky). V jižním Tichomoří omezuje fytoplankton hlavně nepřítomnost dusíku, v Sargasovém moři je to fosfor (oblasti jsou chudé na živiny).
• železo (síran železnatý, prašnost), které podporuje růst fytoplanktonu
• fytoplankton se vyskytuje ve slaných i sladkých vodách. Mezi mořským a sladkovodním fytoplanktonem je velký rozdíl: v moři chybí jednobuněčné zelené řasy, místo nich zde najdeme řasy hnědé nebo žlutohnědé; zelené řasy najdeme jen při okrajích moře.
• fytoplankton klesá ke dnu, kde vytvářejí vrstvy silikátového materiálu (křemičitá půda, diatomid), vzplývavosti dosahuje tím, že vylučují drobné kapičky oleje
• Písek ze Sahary (změna podnebí je ovlivňována monzuny a klimatickými cykly cca 20 -40 tisíc roků), které obsahuje živiny včetně fytoplanktonu, prostřednictvím větrů doputuje do Amazonských pralesů, kde vyživuje půdu a podporuje tak koloběh živin a života mezi jednotlivými kontinenty a oceány na planetě Zemi
• Velryby podporují růst fytoplanktonu (který se živí výkaly a močí velryb), který pohlcuje až 50 % veškerého uhlíku vyprodukovaného na Zemi. Zvýšení produkce fytoplanktonu o 1 % pak ve schopnosti uložit uhlík znamená ekvivalent dvou miliard dospělých stromů. Pokud by se jejich populace (v roce 2019 to bylo cca 1,3 milionu) vrátila na hodnoty před jejich masivním odlovem (zejména v 18. a 19. století) na 4 až 5 milionů, zvýší se tím výrazně množství fytoplanktonu. Objem CO2 odbouraného těmito organismy by dosáhl 1,7 miliardy tun.
• Pacifický dekadální cyklus" PDO. 20-30 let ochlazování a pak 20-30 let oteplování. Takto kolísají i globální teploty, ale i úlovky ryb v nebo populace planktonu oceánech. Kolem roku 1998 se tento cyklus přepnul do chladné fáze, proto v dalších desítkách let čekáme spíše ochlazování.

• Během událostí EL Niño produktivita fytoplanktonu v rovníkovém Pacifiku dramaticky klesá, protože východní obchodní větry, které normálně vedou vzhůru, rostou stále nebo dokonce opačným směrem. Přechod mezi El Niño a jeho protějškem, La Niña, je někdy doprovázen dramatickým nárůstem produktivity fytoplanktonu, protože náhle se obnovuje nátok hlubinné vody bohaté na živiny. Události El Niño ovlivňují vzorce počasí za Pacifikem; například ve východním Indickém oceánu kolem Indonésie se během El Niño zvyšuje produktivita fytoplanktonu.

Fytoplankton dělíme podle výskytu (biotopu) na:

• vodní prostředí (hydroplankton, vodní plankton) je tvořen organismy, které svým aktivním pohybem nejsou schopny vzdorovat proudění vody
• vzduch (aeroplankton, vzdušný plankton) – soubor drobných živočichů unášený vzdušnými proudy do značných výšek (až několik tisíc metrů)
• sníh (kryoplankton, v ledu a sněhu)

Koloběh živin z pevniny prostřednictvím eroze půdy (vzdušná a vodní) do oceánů podporuje růst fytoplanktonu, který je následně potravou ryb a vodních živočichů a někteří z nich, např. lososy zase končí život na pevnině. Spojenci tohoto koloběhu jsou mikroorganism (přizpůsobují se měnícím se podmínkám více jak 3 miliardy roků, důležitá pro jejich život je diverzita a koloběh, tok), které zajištují komunikaci, koloběh, růst a rozklad v souladu s okolním prostředím. Součástí tohoto procesu jsou přírodní živly, minerály, voda, rostliny, živočichové i člověk v celém organismu a homeostáze.

Plankton podle druhu:

• Fytoplankton – plankton rostlinný (jednobuněčné a málobuněčné řasy a sinice)

• Zooplankton – plankton živočišný (drobní živočichové a některá vývojová stadia větších živočichů)

• Bakterioplankton – plankton bakteriální

Fytoplankton a jeho účinky:

• součástí potravinového řetězce, stává se potravou mnoha druhů vodních živočichů, například ryb či velryb (fytoplankton se živí výkaly a močí velryb), plankton je velmi odolný vzhledem k dostupnosti živin.
• fytoplankton má totiž schopnost fotosyntézy. A právě díky fotosyntéze vznikl veškerý život (dochází v chloroplastech rostlin, nebo sinic a řas, z oxidu uhličitého a vody působením světla vzniká kyslík a organické látky, například cukry), pro vznikající život na zemi hrálo největší roli narůstající množství kyslíku v ovzduší
• odčerpává  oxid uhličitý z atmosféry, ale většina fytoplanktonu se rozloží nebo projde potravním řetězcem a uhlík v něm uložený se dostane zpátky do atmosféry
• změnou salinity vody se do ovzduší uvolňuje skleníkový plyn metan (metan je kromě jiného také potravou bakterií a mikrorganismů), fytoplanton ve svrchní vrstvě oceánů zvýší produkci dimetkylsulfátu, který vytvoří výrazný nárůst oblastnosti a to ochladí povrch (tento proces zajišťuje dynamickou rovnováhu v horní vrstvě oceánu a okolního vzduchu(tzv. bezpečnostní protokoly)
• fytoplankton zajišťuje koloběh uhlíku v oceánech, Mořská zvířata migrují každou noc ze „zóny soumraku“ (v hloubce 30 -1000m), aby se živili fytoplanktónem a menšími zvířaty a se svítáním se obět vrátí do tmy (biodynamické čerpadlo) . Tato zvířata jsou konzumována jinými zvířaty nebo konzumují uhlík (fytoplanton akumuluje CO2 při fotosyntéze a produkuje kyslík), který se přenáší zpět dolů do hlubokého oceánu (výkaly, zbytky potravy, odumřelí živočichové atd.)
• oceány zajišťují více 50% kyslíku na zemi a současně akumulují uhlík (CO2)
• slapové síly Měsíce, fotoplankton a oceánská zóna soumraku se podílí termonodinamickém čerpadle (Golfský proud, Kurosio) v oceánech

Dnešní klimatický systém je ovlivňován oceánským dopravním světovým oběhem. Studená slaná voda klesá, aby poháněla dopravník, a teplé povrchové proudy doplňují smyčku 

Do konce 21. století, podle odhadu vědců, bude znatelný rozdíl v barvě 50 % oceánu. Když sluneční světlo dopadne na vodu, její molekuly absorbují určité barvy světelného spektra silněji než jiné. Nejslaběji je jak známo pohlcována modrá část spektra, díky čemuž voda vypadá modře, oblasti s vyššími koncentracemi fytoplanktonu jsou na pohled zelenější, Různé druhy fytoplanktonu absorbují světlo odlišně.

V oceánech jsou jednobuněčné řasy a další rostlinné organismy známé jako fytoplankton. Podobně jako rostliny na souši, fytoplankton používá chlorofyl a další pigmenty k fotosyntéze, absorbující atmosférický oxid uhličitý a produkující kyslík a cukry pro energii. Chlorofyl ve vodě mění způsob, jakým se odráží a absorbuje sluneční záření, což vědcům umožňuje zmapovat množství a umístění fytoplanktonu v oceánech. Tato měření dávají vědcům cenné poznatky o zdraví mořského prostředí a pomáhají studovat cyklus uhlíku v oceánu.

Tyto chlorofylové mapy ukazují miligramy chlorofylu na metr krychlový mořské vody každý měsíc. Místa, kde je množství chlorofylu velmi nízké, což naznačuje velmi nízký počet fytoplanktonu, jsou modrá. Místa, kde jsou koncentrace chlorofylu vysoké, což znamená, že rostlo mnoho fytoplanktonu, jsou tmavě zelená. Pozorování přicházejí ze spektrálního spektrometru s mírným rozlišením (MODIS) na satelitu Aqua NASA. Země je tmavě šedá a místa, kde MODIS nemohl shromažďovat data kvůli mořskému ledu, polární tmě nebo mrakům, jsou světle šedé.

Nejvyšší koncentrace chlorofylu (kde se daří malým oceánským rostlinám žijícím na povrchu) jsou ve studených polárních vodách nebo v místech, kde oceánské proudy přivádějí studenou vodu na povrch, například kolem rovníku a podél břehů kontinentů. Fytoplankton nestimuluje samotná studená voda. Místo toho jsou nízké teploty často známkou toho, že se voda z povrchu hluboko v oceánu navařila na hladinu a nesla živiny, které se časem nahromadily. V polárních vodách se živiny hromadí v povrchových vodách během temných zimních měsíců, kdy rostliny nemohou růst. Když se na jaře a v létě vrací sluneční světlo, rostliny vzkvétají ve vysokých koncentracích.

Na rovníku probíhá, kolem chladných vod bohatých na rostliny, střet nejsilnějších proudů v Atlantickém oceánu  a otevřenými vodami Tichého oceánu. Tato zóna zvýšeného růstu fytoplanktonu pochází z častého nárůstu chladnější, hlubší vody v důsledku dominantních východních větrů foukajících přes hladinu oceánu. V mnoha pobřežních oblastech stoupající svah mořského dna tlačí studenou vodu z nejnižších vrstev oceánu na povrch. Stoupající  voda nese železo a jiné živiny z mořského dna. Studená pobřežní pobřežní část a následný růst fytoplanktonu jsou nejvíce patrné podél západního pobřeží Severní a Jižní Ameriky a také jižní Afriky.