Prof. Jan Rak (9. února 1962) je jaderný a kvantový fyzik, profesor na finské univerzitě ve Jyvaskyle, mnohaletý pracovník na projektech na největším urychlovači částic na světě ve švýcarském CERNu.  V letech 1989-1992 pracoval v Ústavu Jaderného Výzkumu v Dubně u Moskvy. Ve švýcarském PSI Villigen vypracoval dizertační práci, kterou obhájil v roce 1991 a získal titul CSc. V témže roce dostal nabídku z Max Plank Institutu v německém Heidelbergu, kde začal pracovat pro CERN. V roce 2000 přišla nabídka z Brookhaven National Laboratory v New Yorku v USA, kde pracoval na novém urychlovači RHIC a experimentu PHENIX. O pět let později získal pozici na Univerzitě Jyvaskyla ve Finsku jako Project Leader cernského experimentu ALICE. Zde získal i profesuru. Je autorem a spoluautorem více než 400 článků, též je spoluautorem odborné knihy High-pT Physics in the Heavy Ion Era (Cambridge University Press).

  • Jan Rak je mužský patron nové knihy Příběh tantry od Viliama Poltikoviče (2020)

Hlavním předmětem výzkumu profesora Jana Raka je teorie relativistického kvantového pole shrnutá v knize, kterou napsal se svým americkým kolegou M. Tannebaumem "High-pT Physics in the Heavy Ion Era" (Cambridge University Press, 2013). V současné době je vedoucím projektu finské účasti na experimentu ALICE na Large Hadron Collider v CERNu. Od doby, kdy se na univerzitě seznámil se základy kvantové fyziky, je fascinován světem obskurního a kontraintuitivního chování subatomárních částic a našel mnoho zajímavých souvislostí mezi kvantovou fyzikou a světem spirituality. 

Myšlenky existují v kolektivním vědomí (generátor myšlenek a dějů, tzv. Akáša, informační pole) a člověk je přijímačem, podle toho na co zaměřuje pozornost (co přijímá do svého pole nebo podvědomí), tím vytváří realitu (manifestace reality). Při narození dítěte (nepopsaná matice, prázdný list, který je součástí knihy, kde jsou dané kapitoly a strany jsou očíslované-epigenetika, rodiče a okolí tak formují dítě do naší reality, přelévá se tak minulost - rodiče, do budoucnosti, kdy jedinec bude mít potomky, předává se kontinuita) již máme v sobě obsaženy informace (pravděpodobnost možností svého vývoje dané také karmou) o tom co nás čeká atd (palmové listy, astrologie atd.). Možné je, že naučené vnímají reality rodiči nás na jedné straně omezuje (to je dané z hlediska poznání rodičů a osudu bytosti jak pochopit a ovlivňovat realitu - smysl života) a na druhé straně poskytuje prostor a základ pro vlastní poznání a vývoj (to vše zajišťuje kontinuitu rodiny, rodu, národa, civilizace)

Prof. Jan Rak názory, myšlenky a teze:

23.7.2020

  • Chápaní kauzality (například, že nejdříve se musím narodit, abych mohl provést cokoliv), a v kvantové fyzice se dá ukázat, že kauzální souvislost vždy nemusí platit. Pozorovatel z budoucnosti tvoří přítomnost, dá se ukázat na nějakých typech experimentů, že to co stane v budoucnosti zpětně ovlivní celou historii až do okamžiku, kdy ta částice se v minulosti musí rozhodnout jak se zachovat vzhledem k tomu, co se stane v budoucnosti
  • Albert Einstein odmítl éter a vytvořil teorii, která se bez éteru obešla, ale Higgsův boson zavádí zpět staré idee, protože Higgsovo pole je všudy přítomné a částice pohybující se tím polem získávají hmotu na základe různých interakcí s Higgsovým polem, to vlastně evokuje otázku existence éteru (a tedy vědomí)
  • existuje kosmické mikrovlnné záření, které má také charakteristiky pole, které je všudy přítomné a vše prostupující (je to v rozporu s teorií relativity)
  • žádná z jistota, které máme kolem sebe není jistota (nelze se na ní spolehnout), všechno je produkt vědomí, který teď může zdát pravdivý, nic neexistuje jako daná objektivní realita a jistota na vždy
  • v kvantové fyzice nelze oddělit objekt od subjektu (pozorovatel a pozorovaný -je projevená a provázaná dualita), role pozorovatele je integrální součástí toho experimentu (pozorování subjektu)
  • co je vědomí? To nikdo neví
  • Hologram (obtiskne se odražené světlo od nějakého objektu stejně jako na fotografii a zaznamenává se ještě interference s referenčním paprskem) spočívá v tom, holografická fotografie (intenzita světla, fáze atd.) zaznamená mnohem více informací než zaznamená obyčejná fotografie a když se tato fotografie osvětlí laserem tak vznikne hologram tří dimenzionální iluzorní obraz, kterým můžeme prostrčit ruku. Každá sebemenší část hologramu v sobě obsahuje vždy celek, na rozdíl od fotografie a když osvítíte nepatrný zlomek hologramu (holografické fotografie) uvidíte vždy původní objekt, ale bude trochu rozostřeny, zamlžený (holo -gram: celý, celistvý)
  • vidění reality jedince se skládá z vidění reality ostatních pozorovatelů a jedinec ovlivňuje celek a naopak, my jsme součástí holografické fotografie, zlomek, a vnímáme přes svou optiku vnímáme hologram subjektivní reality, která ale je závislá (není nezávislá) na ostatních částech hologramu
  • jediné co může změnit jedinec je svůj střípek hologramu, který je součástí celého hologramu (kdo chce změnit svět má začít u sebe), změna hologramu vychází z nás a má to smysl, protože to může inspirovat ostatní k pozitivním změnám, pokud tomu budou věnovat pozornost
  • cesta nejhlubšího poznání je akceptovat situaci v které se nacházím tady a teď a v ní nacházím jako to nejlepší co je, protože to je jediné co je. A pokud s tím nesouhlasím, hodnotím situaci ve které se nacházím a je to nejlepší co je, protože to je okamžik tady a teď (a žádný jiný podle mě neexistuje) tak se rozlaďuji, rozlaďuje se harmonie s tím co je a co já očekávám, že by mělo být (to je to negativní hodnocení) a to jistým způsobem zatemňuje schopnost vidění co vlastně ten okamžik tady a teď je a to je ta nejkrásnější, nejsvětlejší, lásky plná situace jaká vůbec může být, takže jediná svobodná vůle je to, jakým způsobem vyhodnotíte a postavíte se k dané situaci a prožitku (to je ohromná svoboda) - když si to uvědomíte tak zjistíte, že můžete jakoukoliv situaci ohodnotit jako tu nejkrásnější co je a i kohokoliv i jakéhokoliv pozorovatele i ten co vám v tramvaji šlápl na nohu je to ten nejlepší anděl, který mě v tomto okamžiku zobrazuje něco co já potřebuji vidět a toto je "klíč k osvícení", nesmíme se však dostat na "tenký led" jestli musíme nebo nemusíme (ztráta svobodné vůle)

29.6.2020

  • Hypotéza: Vesmír je tvořen z 96 % temnou hmotou (na Hadronovém urychlovači se zatím žádní kandidáti temné hmoty nenašli) a energií (neviditelný Vesmír) a jen 4 % je hmota se kterou se setkáváme dnes a denně (viditelný Vesmír)
  • důležité je rozlišit co jsou fakta (co se pozoruje) a interpretace, věda (reprezentuje  racionální poznání - práce s fakty) je o tom, aby se nějaká hypotéza potvrdila nebo vyvrátila 
  • racionální poznání má svoje limity, absolutní pravda je iluze (to co kolem sebe vidíme je dohoda na čem jsme se shodli) a my tím vlastně rozhodujeme, jak fyzikální zákony budou fungovat (vidíme co chceme vidět)
  • pravda je pojítko mezi námi, které spojuje naše Vesmíry (paralelní reality ve kterých žijeme) tak, abychom spolu mohli koexistovat, komunikovat a vnímat stejnou realitu - tudíž je pravda námi vytvořená na které se většina shodla
  • malé dítě ještě nemá informační mřížku (nemá naprogramovanou mysl, matrix, pravdu na které jsme se shodli) naší reality a klidně může projít zdí (neplatí přírodní zákony jako nás dospělé, kteří mají informační mřížku), přestože my vidíme, že se to v naší paralelní realitě se to nestalo, má však emoční matrici (určité zátěže z minulých životů)  která je vrozená
  • teorie velkého třesku (singularita) se opírá o biblický narativ (křesťanství, kniha Genesis)
  • Kritické myšlení je takové, které o jakékoliv pravdě (které věřím) schopno diskutovat a krajním případě se své pravdy, názoru nebo hypotézy vzdát. Skeptické myšlení si vytvoří platformu světonázoru o kterých se nediskutuje a to co s tím nesouhlasí je hereze (upálit)
  • všechny věci, příběhy a osoby se kterými se setkáváme se dějí proto, aby konfrontovali (určitým způsobem nabourává naši i pravdu) ve vaší mysli to, čemu věříte, jestli tomu doopravdy věříte
  • dobro a zlo (rozštěpení jednoty v dualitu, bipolární vidění reality, nebo Jin a Jang) je také myšlenkový konstrukt (to co na je západě v pořádku už není na východě v pořádku atd.), vše co se nám děje, se děje proto, abychom zjistili, jestli to, čemu věřím opravdu věřím, tak jak to může být zlo?
  • se zlem (myšlenkový konstrukt, dohoda na pravdě, stejně jako pravda) je to stejné jako s pravdou, abychom mohli vnímat realitu, tak jak ji vnímáme (k tomu složí například matematika - která popisuje absolutní pravdu, nikoliv však fyzika toto omezení nemá
  • umělá inteligence popisuje jednu dimenzi vědomí - myšlení (v podobě nul a jedniček) - my vnímáme kolem sebe konstrukt myšlení, který můžeme ovlivňovat a měnit, ale vůbec nezohledňuje další dimenze vědomí
  • koronavirus se asi děje právě proto, aby se nám otevřeli oči (existuje matrixová konstrukce, která někomu vyhovuje), lidé se mnohem více začnou uvědomovat, že si to tvoříme sami, dá se vytvořit pandemie z ničeho
  • v mladí, když studujeme, máme pocit, že se nám to vše porovnalo a rozumíme tomu, ale časem zjistíme, jak dále studujeme, že nic nevíme (potřebujeme přijmout kromě rozumu i druhou polaritu - vnitřní hlas)
  • fyzika dospěla k tomu, že čas je základní charakteristika existence (pojem času je naprosto klíčový k chápání co ta realita kolem nás je)
  • teplo (entropie, čím je systém více chaotičtější tím je větší entropie) je jediná fyzikální veličina, která umí rozlišit směr pohybu
  • entropie - charakterizuje míru neschopnosti pozorovatele rozlišit mikroskopický stavy objektu (např. sklenice) a jeho pohyby
  • naše schopnost vnímat čas spočívá v neschopnosti našeho vědomí vnímat skutečnou realitu ve všech detailech (máme rozostřený obrat, při meditaci - rozšířené vědomí nevnímáme čas, vědomí je na takové úrovni, že vnímalo skutečnou podstatu, realitu takovou jaká je), obraz se nám rozostří a já vnímám entropii a tudíž vnímám směr času
  • čas je jakási iluze rozostřeného vědomí, která vzniká z neschopnosti vnímat skutečnou realitu, pokud je čas iluze, tak to znamená, že všechno co bylo a bude už prostě je (všechno existuje pouze teď - tady a teď) a jestliže existuje jenom tento okamžik, tak to všechno je konstrukt matrixu (minulost a budoucnost)
  • v tom jednom okamžiku se vědomí vytváří síť informací, která mu umožňuje ukotvit se v tom okamžiku tím, že si vytvářím iluzorní představu, že něco bylo a něco bude (neboli trajektorii informační do minulosti -informační linka k určitému bodu) a to je programování a myšlenkový konstrukt, který mě ulehčuje a umožňuje, abych dokázal existovat v tomto okamžiku "tady a teď" (ukotvuje nás v čase), ale v tom případě kde máme svobodnou vůli (tím se svobodná vůle vypaří jako iluze)? Každý má svobodnou vůli v tom, jak se rozhodnout, jakým způsobem pozorovat situaci, kterou vytváří okamžik "tady a teď" neustále (tedy svobodná vůle je v tom, zda budu a jak budu a nebudu vnímat čas), vnímáním a pozorováním reality vytvářím k tomu jistou harmoni, která vytváří emoci (programuji) a teprve teprve komunikuje s nevědomím a podvědomím, to je to, co pak zpětně vytváří realitu (myšlenkový konstrukt)
  • jestliže teplo je ten základní parametr v čase, tak jestli globální oteplování nereflektuje  vývoj kolektivního vědomí (ve smyslu k navrácení se k harmonii - chaos versus harmonie)
  • my jsme kvantové objekty, které jsou ve všem provázané a ta provázanost, pak když něco vnímáme, tak se realita (například naše rozhodnutí ano/ne) jako rozštěpí a koexistují dále bez vzájemné interakce (tím pádem my existujeme v nekonečně mnoha verzích a paralelních vesmírech, které všechny prožíváme a všechny rozhodnutí prožíváme ve všech polaritách i paralelních realitách)
  • kauzalita (každý jev má nějakou příčinu a příčina má důsledek) a to je jen nějaká úroveň z jistého pohledu (žijeme v kauzální realitě) - virtuální realita, která nám pomáhá v tom vnímání realit, kterou prožíváme, svobodná vůle je jen další nějaká úroveň z jistého pohledu (máme svobodnou vůli), podobně je to i jako vnímání světa - pravda a lež, to vše jsou konstrukty, prostřednictvím nichž vnímáme realitu - vše se mě mění a proto se snažíme vytvářet myšlenkové konstrukty, které jsou statické a nedokonalé (vše je neustále v pohybu a proto pokud se zklidníme vnímáme např. bezčasovou realitu, která se nám fraktálně zobrazuje při rozostřeném vnímání reality)
  • kauzální rovina je pouze omezený úhel pohledu, omezení, že někde něco začalo a že se to vyvíjí k lepšímu (akauzální říká, že se to mění je v pohybu, protože my stojíme s rozostřeným zrakem)
  • Fraktály a Fourierova transformace - vibrace se přeměňuje na mentální obraz reality (tyto dva principy tvoří vše)
  • tím jak myslím a spolurozhoduji, vytvářím zpětně to co se mě děje a pak jsem já jediný zodpovědný za to co se mě děje (tedy nehledám viníka)
  • jaký je rozdíl mezi kolektivním a individuálním vědomím v jistém smyslu: realita vychází z kvantové superpozice (seskládané subjektivní reality každého z nás, to co vnímáme a čemu věříme je správně a náš názor je pravda, ta pravda se skládá ze superpozice všech subjektů - díky tomu existuje obraz kolektivní reality v kolektivním vědomí a čím víc subjektů tomu věří, tím hůře se s tím dá v osobní rovině něco dělat, pokud věřím něčemu jinému)
  • v naší mysli stále žije v superpozici vědomí našich rodičů, prarodičů atd. (dostáváme se ke kolektivnímu vědomí rodu, všech našich předku až do prvopočátku - "Bohu", tím jsme všichni propojení atd.)
  • dotaz: synapse v mozku jsou odrazem hvězd na nebi (hvězdné oblohy-celého Vesmíru, člověk - Vesmír a naopak), mohli bychom, když pozoruje Vesmír, pochopit souvislosti, které se odehrávají uvnitř mozku (tím, že je vše kvantově provázané informacemi)? Je to určité zrcadlení - co je vně je uvnitř co je od nás daleko je v hlouby nás (Alchymisté říkají, co je nahoře je i dole atd.), i orgány (oko, srdce, obličej atd.), které pozorujeme v přírodě jsou ve Vesmíru vidět také (tento alchymistický pohled sdílím) - ale také to může být konstrukt vnímání reality, podobně jako kauzalita, pravda-lež, svobodná vůle, zlo-dobro, láska - neláska atd. - rozdvojení jednoho principu, a tím to srovnávám s něčím co je relativní, ale absolutní to není nikdy)
  • sebemenší informace, která projde naším zorným polem kdykoliv, tak se navždy uloží (informace jsou nezničitelné), ale současně se také domnívám, že vaše jakékoliv individuální pozorování se okamžitě propisuje do kolektivního vědomí, ale pravdou se stává pouze to, co většina přijme za pravdu (vážený průměr množství pozorovatelů, kteří to pozorují a věří tomu - a vážený průměr může být opět myšlenkový konstrukt reality)
  • Smysl života: kdo jsem, jakou roli tady hraji, co je můj cíl, proč jsem se tady narodil atd.
  • některé kmeny (indiáni Kogi) při výchově šamana jej na dlouhou dobu separují ( i několik roků, od narození do 10-ti roků) a žije ve tmě (proto vnímá realitu a energie odlišně než ostatní), kde vyciťuje vše kolem sebe a až potom jim ukážou vizuální stránku reality
  • to jak vnímáme realitu je otázka programování mysli (jde o model či obdobu počítačové simulace vnímání reality), ale někteří přesto mají schopnost svět vnímat ještě jinak
  • Dnešní svět je hodně o programování lidí (prostřednictvím sdělovacích prostředků, filmů, sociálních sítí, politiky, komunikace ve veřejné prostoru atd.), aby se udrželi v nějaké představě vnímání reality (když tomu věnujeme pozornost, tak umožňujeme naše programování vnějším světem, např. negativní zprávy jsou nástrojem negativního programování lidského podvědomí, které pak následně tuto realitu vyzařuje). Tento proces je důsledkem stavu naší reality z pohledu jedince i společnosti. A pouze jedinci mohou tento proces vnějšího programování změnit, nikdo jiný to za ně neudělá.
  • kontrola vlastní pozornosti a to jak myslím (jaké myšlenky připustím do reality, o podobném mluví i Marián Jelínek při práci s vrcholovými sportovci), je způsob práce na vlastním vývoji (programuji tak sám sebe, vědomí a podvědomí, které následně vytváří realitu) a ovlivňování vnitřní a vnější reality
  • to co považujeme za negativní nutně nemusí být negativní (chování jiných lidí jsou lekce, např. projev agrese- herec, který v naší realitě hraje nějakou roli, která nás má něčemu naučit), protože negativní projev např. agrese nemusí být v souladu s mým harmonickým očekáváním a nás to vykolejuje (očekávání a nesoulad s očekáváním způsobuje disharmonii)
  • pozitivní a negativní aspekty toho co prožíváme, se dá definovat tak, že to co je v harmonické superpozici s očekáváním se stává pozitivním a naopak (očekávání rozhoduje o našem pozitivním či negativní vnímání reality). Nenaplněná očekávání jedince (chování jiných, informace, děje) způsobují zabarvení informace v negativní, pro jiného to však může být přesně naopak (volba prezidenta, politické strany, nebo kdo má pravdu). Vnímání negativní informace však může být jen důsledkem nedostatku porozumění proč se nám to děje (neschopnosti pochopit druhého) a to nás učí
  • přijímání skutečnosti (pohled na to co nás tato negativní situace má naučit) je nejlepší cestou jak se zbavit atributu negace a současně to pomáhá vytvářet realitu soustředěním se na ty atributy, které jsou v harmonii s mým očekáváním (vzniká pozitivní zpětná vazba)
  • paradigmata se přirozeně mění (při změně dochází k rostoucím tlaků a následuje bod zlomu), je to cyklický vývoj (mění se pohled na realitu a toho se nemusíme bát), dnešní poznání bude za několik roků, desítek roků úplně jiné, změní se opět paradigma (přerod)
  • myšlení se neustále vyvíjí (finální poznání vlastně absurdní), jen si jen dnes neumíme představit), to co nás čeká bude velmi zajímavé a já se na to těším
  • Spousta lidí žije v zajetí, že něco nejde, něco jiného se musí a tak dále, ale to je pouze omezování vlastního vědomí a nesvoboda. Ve skutečnosti má každý možnost vytvářet si takovou realitu, jakou chce
  • Existujeme jen tady a teď, minulost a budoucnost je trochu iluze

  • Klasický pohled na objektivní realitu můžeme nazvat „dualistickým“ přístupem. Dualismus znamená rozdělení na protipóly – objekt-subjekt, hmota-vědomí a tak dále
  • Materialistický přístup je založen na existenci objektů, které jsou pozorovány subjektem, ale kvantová fyzika toto celé podkopává. Nastolila spoustu důležitých otázek, které na první pohled vypadají jako nevědecké, přestože o výzkumech a výsledcích nikdo nepochybuje
  • Objektivní a nezávislý vesmír neboli svět každého z nás je skutečně rafinovaná iluze. Existují pouze subjektivní vesmíry, které vytváříme tím, na co soustředíme svoji pozornost, čili jak myslíme a jak se chováme. Zásadně to změnilo nejen moje přemýšlení, ale i směr mého dalšího profesního vývoje
  • Teleportace, okamžité působení na dálku, kvantový Zeno efekt, Casimirův jev, průchod potenciálovou bariérou a mnoho dalších jevů z království kvantové fyziky vypadají spíš jako výtvory potřeštěného sci-fi autora než jako seriózní vědecká pozorování
  • jsme na prahu velkého zlomu, který je nevyhnutelný, protože tu jsou jasná fakta. Jenom jde o to přestat je tabuizovat. Principy kvantové fyziky se zatím naprosto mylně aplikují pouze na chování mikrosvěta, ale ve skutečnosti jsou zřejmé všude a ve všem, tedy i v makrosvětě kolem nás
  • Jestliže vědomý pozorovatel ovlivňuje mikrosvět, ovlivňuje i makrosvět a realitu dokonce vytváří. A dokud nenajdeme způsob, jak uchopit to, že vědomí tvoří realitu, nikam dál se podle mě nedostaneme ani ve fyzice
  • Hypotéza o takzvaném velkém třesku, podle mého názoru je to do velké míry nevědecká hypotéza, protože téměř všechny informace o velkém třesku jsou neověřitelné. Vesmír vzniká neustále, tady a teď
  • Jestliže si jedinec svůj život a subjektivní vesmír tvoří sám, pak i veškeré dění na Zemi musí logicky vyplývat z kolektivního vědomí všech lidí dohromady. Je to tak? Určitou realitu skutečně vyzařujeme, čili tvoříme všichni společně, a to jak v rámci rodiny, naší republiky, tak i celého světa. Když něco pozorujeme a zažíváme současně s druhými lidmi, je to proto, že to je informace obsažená ve všech pozorovatelích, ale nemusí to nutně znamenat, že to je neměnná pravda. Komplexní informace se totiž dá kdykoliv a jakkoliv změnit. Stačí si uvědomit, že taková možnost existuje, a najít odvahu to zkusit.
  • více

Prof. Jan Rak, přednášky:

  • září - listopad 2020 Praha, Pátečníci (bude upřesněno), vždy od 19:15 Akademie Jana Raka, cyklus 6ti přednášek
  • 23.10. 2020 v pátek v 17:00h v Kralicich nad Oslavou (ca 35Km od Brna). Místo bude upřesněno. Vystav se chladu s Janem Rakem
  • 10. 10. 2020 Salesiánské divadlo, Praha - Kobylisy, od desíti do desíti téma celého dne: léčení - umění - spiritualita aneb ZMĚNA PARADIGMATU Během dne vystoupí s přednáškou, besedou, koncertem či filmem:
  • 19. 9. 2020 17:30 Brno Univerzitní kino Scala, Téma: Prolínání světů Prolínání světů 
  • 17. 9. 2020 ve čtvrtek v pražském Kině Lucerna 18:15 - 20:15. Téma: Kvantová fyzika a objektivní realita. TADY a TEĎ 
  • 22.8.2020 SpoluFest zámek Roztoky u Prahy Téma: Přítomný okamžik z pohledu kvantového fyzik 14:00 - 15:45
  • 1.4.2020 Praha Kobylisy, Kobyliské nám. 640/11, Salesiánské divadlo v 19:00, Téma: Povídání o kvantové fyzice a otázkách bytí, vstupné 290kč
  • 28.3.2020 v 17:30 Univerzitní kino Scala, cena 349 - 399kč Téma: Prolínání světů, https://ticbrno.cz/predprodej/titul-profesor-jan-rak-kvantovy-fyzik-0
  • 5.3.2020 v 19:30 kino Sokol Kladno, vstupné 300kč, Tady a teď z pohledu kvantové fyziky
  • 28.1.2020 v 19:00 Praha, FBMI ČVUT nám. Sítná 3105, Téma: Co je a co není realita?
  • 18.1.2020 Brno, Moravské nám. 3 Kvantová fyzika a objektivní realita. Tady a Teď
  • 21.11.2019 v 19:00, Praha, Kobyliské nám. 640/11, Salesiánské divadlo 

https://www.flowee.cz/iqport/6682-jan-rak-kdy-bude-na-zemi-raj-az-si-uvedomime-ze-si-realitu-vytvarime-sami

Rak Jan

Neboli nájdené žiadne produkty. Skúste zmeniť kritériá hľadania.
Navštívte Awashop.sk - Superfoods, Kozmetika v ShopMania