Galénos (Claudius Galenus), Galén z Pergamonu (129- 200?) patřil k nejznámějším starověkým lékařům (největším učitelem mu byl Hippokrates) a filosofům (byl ve shodě s Platonovými a Aristotelovými teoriemi)

• razil myšlenku, že každý lékař by měl být v ideálním případě také filosofem
• byl dvorním lékařem římského císaře Marka Aurelia

Jeho učení o čtyřech tělních šťávách (krev, hlen, žluč, černá žluč) odpovídajících čtyřem živlům (voda, vzduch, země, oheň) a jejich vlastnostem (vlhko, sucho, horko, chlad) a vesmírným objektům (slunce, Měsíc, planety, znamení zvěrokruhu).

Převaha jedné ze šťáv nebo jejich nerovnováha vyvolávala podle tehdejších představ nemoc. Diagnostika se prováděla zejména vyšetřením krve, moči, pulsu nebo stolice a léčení probíhalo podle zásady léčení opačného opačným a své místo si tu našlo i pouštění žilou, které dokonce fungovalo jako všelék. Léčilo se také podle zásady podobnosti (tvar, barva). Nezmizelo ani pověrečné léčitelství, moc magických rostlin byla posilována už při sběru v určitý den a hodinu.