Fytoterapia

Fytoterapie (bylinkářství, bylinoznalství) je druh alternativní medicíny, termín je složen z řeckých slov fyton, tj. rostlina a therapeuein, tj. pečovat, léčit, která se v současné do stává velmi populárním a modním směrem, protože řada průmyslově vyráběných léčiv při dlouhodobém užívání ztrácí účinnost a některé jsou i zdraví škodlivé. Je zajímavou signaturou, že řada i modelních bylinkářů v sobě svoje schopnosti objevily až po svém osobním samovyléčení z neléčitelné (tzv. iniciační nemoci, které se téměř žádný léčitel nevyhne) nemoci (Marie Treben, Sebastian Kneipp, Johann Kunzle, Vincenc Priessnitz, Pavel Šíma Heřmánek, Vladimír Vytásek a další). S termínem fytoterapie přišel poprvé francouzský lékař Henri Leclerc (1870-1955), který publikoval řadu článků o účincích a využití léčivých bylinek.

světová zdravatnická organizace (WHO) odhaduje, že 80 procent obyvatel některých asijských a afrických zemí v současné době využívá bylinné léky pro péči o zdraví
vycházky za léčivými bylinkami, pozorování, vnímání, jejich sběr, vaření s láskou a pojídání s chutí mohou vytvořit základ pro schopnost komunikovat s okolní přírodou
bylinky pracují pomaleji než konvenční léky, účinné látky v nich totiž nejsou tak koncentrované
každá bylinka je užitečná, ty nejjemnější nejskromnější a "největší plevele" mají často nejsilnější účinky
p. Bažant je pokračovatelem před listopadové psychoenergetické labořatoře Doc. prof. Kahudy, která sdružovala léčitele, kteří pracují i s bylinkami (Dr. Eva Moučková je také členem)
Hippokrates, aforismus - "Příroda uzdravuje, lékař léčí" a jeho parafráze "Bylinky pomáhají, tělo se uzdravuje"
panacea - univerzální všelék na všechny nemoci, který hledali alchymisté ve středověku
Ruský filosof Alexander Ivanovič Gercen: starého je si potřeba vážit a ne odvrhovat, protože na starém vyrůstá nové, a tak se postupně rozšiřuje lidské poznání... (jako koloběh života v přírodě)
kurzy bylinek (fytoterapie)
herbář bylin

Zahrada léčivých rostlin při Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy (FaF UK) v Hradci Králové (byla založena v roce 1972) pěstuje na ploše 20 000m2 přes 1000 druhů (v botanické části je 300 léčivých rostlin seřazených podle čeledí a ve fytoterapeutickém přes 180 rostlin podle léčebného využití)., včetně více než 300 tropických. Zahrada se používá k výuce budoucích farmaceutů, ale v sezóně (4-10) je otevřena i veřejnosti.

Historie fytoterapie:

historie léčení bylinkami (zelinami) sahá až do doby Neandrtálců a možná ještě před příchod rodu homo sapiens (min. 60 000 roků podle archeologických důkazů)
asi první písemná zmínka o léčivých bylinách pochází od starých Sumerů (3 000 let př. n. l.), kteří popsali vcelku uspokojivé použití vavřínu, kmínu a tymiánu
další historické údaje o bylinách a jejich použití najdeme ve starých textech Ajurvédy, TČM a Tibetské medicíny
fytoterapie je v podstatě nejstarší alternativní terapii a její základy můžeme vysledovat v evropských a řecko-římských tradicích

Mezi hlavní představitele fytoterapie ve starověku a středověku patřili:

Imhotep, egyptský architekt, kněz, věštec, mudrc, lékař, velkovezír a vysoce postavený hodnostář
král Šalamoun (cca 10 století před n.l.)
Hippokratés (460 - 370 př.n.l.), nejslavnější lékař starověku a otec medicíny, která byla založena na "léčivé síle přírody"
Galén (129 - 210 n.l.), jeden z nejznámějších lékařů starověku a významný filozof, jenž byl dvorním lékařem římského císaře Marka Aurelia
Pedanius Dioscorides (40 - 90 n.l.), řecký lékař, lékárník a botanik, autor pětidílné encyklopedie o bylinném lékařství De Materia Medica
Charaka, tzv. Indický Hippokratés, byl jedním z hlavních přispěvatelů k Ayurvedě , systému medicíny a životního stylu vyvinutého ve starověké Indii (je zastáncem doktríny "prevence je lépší než léčba")
Šen - nung (čísař Šen Non)
Ibn síná (Avicena), (asi 980 u Buchary–1037)
Hildegarga z Bringenu, (16. září 1098 – 17. září 1179), středověký fytoterapeut
Anežka Česká a Zdislava z Lemberka
klášterní zahrady (kde mniši pěstovali například fenykl, kmín, řecké seno, mátu, růže, rozmarýn, routu, šalvěj, saturejku nebo řeřichu)
Jan Černý (1456 - 1530) ,lékař z Litomyšli, jeho herbář Kniha lékařská - Herbář nebo Zelinář z roku 1517 jako první v české řeči
Paracelsus (10. 11. 1493 - 24. 9. 1541), představitel středověké fytoterapie
Pietro Andrea Gregorio Matthioli nebo také Petr Ondřej Mattioli (1501 - 1577), italský lékař a přírodovědec evropského formátu , působil také v Praze jako osobní lékař Ferdinanda Tyrolského, v roce 1562 vydal Herbář neboli bylinkář, přeložený Tadeášem Hájkem z Hájku, v roce 1596 byl opět herbář přeložen Adamem Hubertem z Riesenpachu, osobní lékař Rudolfa II. - toto vydání bylo doplněno o kaktusy a konopí.
italský lékař Prosper Alpinus (1553-1617)
a další zapomenutí a bezejmení, z hlediska historie.... kořenáři, bylinkáři a bylinkářky

Představitelé léčitelství a fytoterapie v Česku a Evropě:

„Léčitelství stálo vždy na hraně zákona. Stát minimálně od dob Marie Terezie kriminalizoval a potlačoval lidi, kteří léčili bez medicínského vzdělání“. Významní čeští bylinkáří, léčitelé a diagnostici Janča, Zentrich, Havelka a Váňa již nežijí, kdo bude jejich novodobý nástupce, pokračovatel v 21. století a kdo pozvedne tradici přírodního bylinkářství a navrátí mu oprávněné místo a zapomenutou tisíciletou tradici v synergii se současnou západní medicínou?

Ruský filosof Alexander Ivanovič Gercen: starého je si potřeba vážit a ne odvrhovat, protože na starém vyrůstá nové, a tak se postupně rozšiřuje lidské poznání... (jako koloběh života v přírodě)

Agnieszka Pilchowá - Agnes Wysocka (1888 - leden 1945 v koncentračním táboře Ravensbrück), jako etnická Polka musel a po roce 1918 odejít, působila v polské Wisle,proslavila se po celém Polsku v roce 1919 ji dokonce do Prahy pozvala rodina prezidenta Masaryka. „Účastnila se řady vědeckých experimentů na Karlově univerzitě. Její schopnost předvídat tam byla oficiálně potvrzena. Její jméno velmi často zmiňoval polský rozhlas, vyhledávaly ji tisíce lidí, byla zvaná do nemocnic a široce diskutovaná byla i její proroctví, v nichž předpověděla druhou světovou válku i usednutí polského duchovního na papežský stolec.
Marie Treben, (27.9.1907 - 26.7.1991), bylinkářka původem z Československa
Emil Havelka, (1944 - 26.4.2018), léčitel, astrolog, spisovatel
Wolf-Dieter Storl (1942 - ), fytoterapeut, etnobotanik, kulturní antropolog, autor mnoha knih o léčivých bylinkách
Vincentz Priessnitz (4.10.1799 - 28.11.1851), přírodní léčitel z Jeseníku, léčil teplou, studenou vodou, zábaly, stravou a prací (mezi léčebné faktory patřily voda, slunce, vzduch, dieta, pohyb a klid)
Sebastian (Šebestián) Kneipp,(17. května 1821 – 17. června 1897), bavorský farář, který obnovil zašlou slávu vodoléčby společně s českým protějškem Vincencem Priesnitzem, Kneipp k léčbě vodou, prací, stravou připojil ještě léčivé bylinky
Johann Kunzle (1857 - 1945), švýcarský farář, bylinkář, léčitel
páter František Ferda ze Sušice (31.3.1915 - 7.8.1991), léčitel, fytoterapeut, používal cca 20 léčivých bylinek a léčitelství se plně věnoval od roku 1978
Edward Bach, bachova květová terapie
Milan Calábek (1940), léčitel, založil esoterické centrum Mandala, spolupracovat s prof. Kahudou v Psychoenergetické laboratoři a stal se víceprezidentem Filipínského léčitelského kruhu
Jindřich Paseka (1928 - 7.7.2005), ze Svratouchu na Vysočině, léčitel, perfektní diagnostik, poradce životosprávy
Bohumil Černík (17.4.1924 - 21.12.2011), bylinkář, kronikář Vysočiny, spisovatel
Bohumil Jukl (22. září 1950 - ) ze Sádku u Poličky, bylinkář, diagnostik, léčitel, žák Jindřicha Paseky, dívá se i na mimiku klienta, kořeny se sbírá za deště, doporučuje jejich maceraci 96% alkoholu a potom ředit, čaj který můžete pít stále celoročně je nejlepší ve směsi jahodník, maliník, ostružiník, nejoblíbenější léčivou bylinkou je pampeliška
Břetislav Nový (20. února 1953 - ), Dědek Kořenář" je odborníkem ve světě bylinek, čajových koncentrátů a koření, učil se léčitelů Josefa Prouzy nebo Jindřicha Paseky
Linda Mahelová
Aneta Benediktová (13.5.1966 - ), terapeutka v oboru fytoterapie, irisdiagnostiky, čínské medicíny a výživy, provádí odborné poradenství a je spolumajitelkou ve společnosti Serafin byliny
Ladislav Kříž, fytodiagnostik, bylinkář a jeho rodová bylinkářská linie, (spolupracuje s centrem Mandala (Univerzita nové doby) Milana Calábka
Mgr. Ivana Paukertová, bylinkářka, pořádá bylinkové kurzy v Brně a Praze, specializuje se na jedlé rostliny v přírodě
Ivana Tischlerová (1964 - ), bylinkářka, léčitelka, majitelka botanické zahrady s více jak 250 léčivými bylinkami, autorka knih a pořadatelka kurzů o léčivých bylinkách
Pavel Šíma Heřmánek, bylinkář, léčitel z Kamenice nedaleko Prahy, diagnózu stanovuje pomocí irisdiagnostiky
Václav Větvička RNDr. (13.1.1938 - ), významný botanik, znalec bylinek, spisovatel (např. Herbář pod polštář), nyní působí na štiřínském zámku
Milota Marvanová (1.1. - ), bylinkářka, léčitelka, Milota symbolizuje snahu se nikdy nevzdávat, mít silnou vůli, dostatek empatie a energie života pro to Milovat své okolí
Jarmila Podhorná, česká bylinkářka, představitelka gemmoterapie, vyrábí bylinné tinktury
Vanda Vrlová (29.8.1943 - ), bylinkářka z Valašska, spisovatelka, čerpá ze zkušenosti našich předků
Eva Francová (12.12.1968 - ), bylinářka, autorka foodblogu Kuchařka ze Svatojánku, spisovatelka, její nejoblíbenější bylinky jsou černý bez, třezalka a cibule, léčivé bylinky si sama pěstuje na téměř hektarové zahradě, inspirací ji byly i knihy od Vladimíra Megre, Anastásie
Vladislava Mlada Jirásková, bylinářka, pravidelně publikuje v Regeneraci, inspiraci hledá v divoké přírodě
Evžen Brhel, bylinkář, léčitel a pořadatel kurzů o bylinkách z Uherského Hradiště
Monika Golasovská, provozuje Školu tradičního bylinkaření a používá ve své praxi TČM, inspirovala se významnými českými bylinkáři J.A. Zentrichem a J. Jančou
Hanka Sekaninová, bylinkářka, kombinuje TČM s českými bylinkami, pořádá kurzy bylinek
Mudr. Eva Moučková, (1936 - ), léčitelka a bylinkářka, specializuje se mimo jiné na plodnost u mužů a žen
Břetislav Kafka (14. května 1891,- 27. srpna 1967) parapsycholog a léčitel z Červeného Kostelce na Náchodsku, věnoval se především experimentům s hypnózou
Jan Mikolášek (7.4.1887 - 29.12.1973), patřil mezi nejvýznamnější léčitele své doby a byl také znalec bylinek, vydal knihu: Vzpomínky přírodního léčitele, po vyučení zahradníkem se setkal s vyhlášenými léčiteli - lékařem Valentinem Zeileisem a léčitelkou paní Mühlbacherovou, která rozpoznala Mikoláškův mimořádný talent a naučila ho diagnostikovat choroby prostřednictvím pohledu na moč pacientů. Byl„prostý bylinář“, jak se Mikolášek označoval a podle vlastního odhadu léčil pět až pět a půl milionu lidí
František Jindřich Kabelák, (8. listopadu 1902 - 13.srpna 1969) byl český hermetik, mág a kabalista, vydal knihu Herbář hermetikův, havní část knihy je tvořena botanickým a farmakologickým popisem několika stovek léčivých rostlin a jejich použití
Simona Tancerová (1974 - ), popularizátorka bylinek v České televizi v pořadu "Kouzelné bylinky", majitelka permakulturní a bylinkové zahrady v Českém Krumlově, které pořádá i kurzy o léčivých bylinkách
Kateřina Winterová, herečka, provozovatelka blogu CULINA BOTANICA -Culina (kuchyně) Botanica (věda o bylinách), několik sezón uvádí televizní pořad Herbář a vydala několik knih o vaření s bylinkami
Radmina Malinovská, bylinkářka Gaudí, bylinkám se věnuje od roku 1995, je přispěvatelkou do časopisu Regenerace na téma bylinky a tradiční medicína, má schopnost vidět vnitřním zrakem stav jednotlivých orgánů a částí těla
Adriana Kašparová
Valdemar Grešík, bylinkář, výrobce bylinných směsí a přípravků, vydavatel knih o bylinkách
Pavel Váňa,(1947 - 3..6.2012), bylinkář, léčitel, spisovatel, popularizátor bylinek a hub
Květoslava Patočková, léčitelka, bylinkářka tzv. „semilská bába“, učitelka Pavla Váni
Božena Kamenická (7.8.1898-5.9.1996) z Radnic na Rokycansku (přezdívaná „Bába Radnická“ nebo „Bába Kamenická“), hluboce věřící žena, lidová bylinkářka měla schopnost tzv. jasnovidné diagnostiky
Anna Brejchalová, "Mrtnická bába" nebo její snacha Marie Brejchalová
Ing. Jiří Janča, CSc (1924 - 2005), vydavatel herbářů, bylinkář
J. A. Zentrich (1941-2012) - bylinkář, vydavatel velmi oblíbených Herbářů léčivých rostlin společně s Jančou
Vladimír Vytásek, (1961 - ) léčitel, bylinkář, spolupracoval s Pavlem Váňou a josefem Zentrichem, spolupořádá kurzy o bylinkách
Valerie Pelikánová, bylinkářka, šíří svoje bylinné výrobky LC rosa z Ostrova nad Oslavou
Radka Svatošová z Pardubic
Petr Hába, bylinkář z Vizovic, majitel permakulturní zahrady
Jaroslava Divílková bylinkářka z Vizovic, zkušenosti s bylinkami si lidé předávají z generace na generaci, učiteli jí byli Josef Zentrich a Jiří Janča
Hana Urbáková bylinkářka původem z Brna, nyní provozuje Rodinnou farmu Sedmikráska v pronajatých prostorách evangelické fary ve Sněžném u Nového Města na Moravě
Radomír Wojnar, bylinkář a léčitel, pokračovatel svého otce Ervina Wojnara (1921 - 1992) autor knihy Na loukách roste zdraví, používá irisdiagnostiku, v roce 1992 absolvoval studium na fakultě Farmacie vysoké školy University Karlovy v Hradci Králové, obor ,,Léčivé rostliny". V současné době léčí ve své ordinaci v obci LUČINA THEACOMPLEX,, okr. Frýdek-Místek a na svých pobočkách: v Praze, Brně, Olomouci, Ostravě, Zlíně, Přerově, Kroměříži, Opavě a Novém Jičíně
Prof. ing. Pavel Valíček, DrCs, (13.5.1939 - ), botanik, agronom, bylinkář (odborník na léčivé rostliny), autor desítek knih a publikací
Žítkovské bohyně a jejich přírodní tradice spojené s bohyńováním a léčením zelinami
Michaela Maťhová, bylinkářka, propagátorka bylinek, vydavatelka ebooků o bylinkách a koření
Marie Pestrová, poslední "babka kořenářka", mlynářka ze Ždárce na Vysočině, potok Libochůvka, nejvíce si vážila kostivalu (používala také kombinaci kostivalu, křenu a piešťanského bahna na revmatické obtíže)
Jiří Bělčák "železný dědek", recept na osvěžující a posilňující čaj: dvě hrsti lipového květu a po hrsti řebříčku, jitrocele listí jahodníku, maliníku, a černého rybízu, půl hrsti mateřídoušky, mařinky vonné, máty peprné, květů divizny, heřmánku a nakonec hrst šípků a hrst slupek z jablek - vše se promíchá a uzavře do vzduchotěsné nádoby, v případě potřeby se jedna polévková lžíce zalije 250ml vřelé vody
Rudolf Franěc, vybudoval systém nazvaný " komplexní přírodní léčba", zakladatel gemmoterapie v Československu
PhMr. Josef Čižmář (19.4.1868 - 22.12.1965), vydal knihu Lidové léčitelství v Československu
Jozef Ĺudevít Holuby (1836 - 1923), nadšený botanik a autor herbářů, studoval léčivé bylinky, zachytil mnoho postřehu z lidových tradic
juraj Fándly (21.10.1750 - 7.3.1811), kněz, bylinkář, obrozenecký spisovatel, autor bible slovenských bylinářů Zeľinkár, popisuje zde cca 480 druhů léčivých rostlin
Fraňo Madva (14.9.1786 - 20.8.1852), léčitel, buditel, využíval fytoterapii, irisdiagnostiku, chirurgii, hydroterapii a měl velkou intuici
Ludmila Turzová (21.2.1881 - 3.1.1971), prováděla individualizovanou léčbu s pomocí bylinek, působením vody a jiných přírodních způsobů léčby, je autorkou "stromečkové" a "thurzovské " masti
Grigorij Jefimovič Rasputin (21.1.1869 - 30.12.1916), sibiřský mužik, léčitel a mystik, léčil následníka ruského trůnu Alexeje Nikolajeviče
Stefan Falimirz, Marcin z Urzedowa, Szymon Syreniusz v 16. -17. století v Polsku
Jova Mijatovič, Peter Dimkov (2.3.1886-1982)
ruska Elena Zajceva, sbírala 25 druhů kořenů, propagovala kořen lopuchu, pýru a pampelišky
Rudolf Fritz Weiss (28.7.1895 - 27.11.1991), lékař, fytoterapeut evropského formátu, pokračovatel tradice Sebastiana Kneippa
Maurice Mességue (14.prosince 1921 - 16. června 2017), pionýr francouzské novodobé fytoterapie "bylinkový papež", propagator osmotického léčení
Sergej Nikolajevič Lazarev (4.9.1952 - ), léčitel, filosof, spisovatel, parapsycholog a badatel, zabývá se zkoumáním zákonů duchovního života člověka a jejich vlivu na zdraví a osud.
Melissa Saayman Krige, šamanka a léčitelka z Jižní Afriky
Edgar Cayce "Spící prorok", (18.3.1877 - 3. ledna 1945) USA, jasnovidec, léčitel, diagnózu prováděl pomocí speciálního transu pro konkrétní osobu
Karel Kožíšek, Brno nám. 28. října (znal se s Dr. Josefem Staňkem), chtěl vybudovat sanatorium v přírodě (kde se bude cvičit a nabíjet), kde pod postelemi měli být včely (mají energetické vyzařování), vzduch od včel měl proudit do pokoje.
Mudr. Mikuláš Štefan, propagátor zdravého ducha v zdravém těle. lékař, spisovatel a motivátor, autor knihy Slunečnice

Fytoterapie, jaké části rostlin se používají:

bylinky (kořen, květ, latex, listy-nať, pupeny, plody, květy...)a nechám 25 min. louhovat, popíjíme nalačno jehce přislazené medem
polokeře a keře (květy, kůra, míza, pryskyřice)
stromy (květy, kůra, dřevo, míza, listy, pryskyřice, atd.)
houby (plodnice)

Proč některé bylinky nemají takový účinek, jak uváděli bylinkáří v minulosti?

názory se různí, ale mají jednu společnou niť...... tito bylinkáři (např. Marie Treben, W.D. Storl, Paracelsus, Pavel Váňa, Emil Havelka, páter Ferda, Vladimír Vytásek a další) měli schopnost se propojit s léčivou bylinkou, porozumět její řeči, signatuře (komunikovat s ní, požádat ji, poděkovat ji, přistupovali k ní s láskou a pokorou), či měli ještě další schopnosti, které zesilovali účinek těchto bylinek pro konkrétního člověka (např. Marie Treben). A právě kombinace znalostí (může se naučit téměř každý), pozorování a dalších individuálních dovedností a schopnosti bylinkáře mohou být klíčem k pochopení působení synergie mezi člověkem, léčivou rostlinou a jejím účinkem.

další důležitý vztah mající zásadní vliv na účinnosti léčivé bylinky je přijímající osoba, která v účinky bylinek má důvěru (víru)
proto mnohdy nestačí pouze používat průmyslově pěstované bylinky, bylinné směsi, tinktury a masti...... byť důkladně připravené podle receptur slavných a významných bylinkářů a léčitelů
mění se klima na našem území, mění se i obsah minerálů, výživných látek a také se mění druhová skladba bylinek (nové invazivní druhy, některé přirozeně vymizí), které u nás najdeme - tudíž nemůžeme očekávat, že bylinky budou mít stejné účinky jako před 50, 100 nebo 1000 roky
napojení bylinkáře na léčivou bylinku a jeho schopnost zkoncentrovat účinek a sílu bylinky pro potřebu přijímané osoby je základním předpokladem úspěchu přírodního fytoterapeuta (bylinkáře)

Podle některých bylinkářů (fytoterapeutů) už i sběr, komunikace s bylinkou a její příprava mají velký léčebný význam pro osobu, které je používá i jako prevenci (Wolf Dieter Storl, Vladimír Vytásek)

Signatura bylinkáře: iniciační neléčitelné nemoci, probuzení komunikce, schopností a naciťování, schopnost pozorovat přírodu, otevření a rozvoj mimosmyslového vnímání, pokora, víra, trpělivost a dar přírody ("dar od boha")

Zdroje: internet, Věčně zelené naděje (J.A. Zentrich), Herbář aneb od anděliky k žindavě (Jaroslava Bednářová)

15.10.2023 Zmínka na sociálních sítích o léčitelce Agnieszce Pilchowé, jež se měla narodit v Ostravě, zaujala ostravského patriota Marka Piętoně natolik, že po jejím osudu začal pátrat. Objevil u nás dosud neznámý životní příběh ženy, jíž kvůli jejím neobyčejným schopnostem nabídl práci i prezident Masaryk a která se v době mezi světovými válkami proslavila po celém Polsku.

Zdroj: https://www.lidovky.cz/domov/marek-pieton-agnieszka-pilchowa-neznamy-osud-lecitelka-jasnovidka-dejiny-ostravy.A231015_091620_ln_domov_atv

5.6.2023 Desatero rad pro zdraví od uznávaného českého léčitele pátera Ferdy. František, Ferda, filozof, farář a fagotista.“ Jeden z našich nejlepších a nejznámějších přírodních léčitelů, který opravdu něco uměl, léčil zadarmo a jeho léčba přinášela jasné výsledky, byl páter František Ferda (1915 - 1991). V roce 1939 byl vysvěcen na kněze a za totalitního režimu byl na devět let uvězněn ve věznicích v Ostravě, Opavě, Mírově, Jáchymově a Valdicích. Poté dalších devět let strávil na nuceném pracovním nasazení v plzeňském pivovaru. V roce 1969 začal působit jako duchovní správce v domově důchodců v Újezdci u Klatov a teprve až od roku 1978 se mohl plně věnovat léčitelství ve svém domku v Sušici. Věnoval se i experimentům v léčbě rakoviny. Zemřel v roce 1991 v Sušici, kde je také pochován.

10 základních pravidel, která jako základ pro naše zdraví můžeme použít:

Kvalita naší krve je přímo úměrná s tím, co jíme,” zdůrazňoval F. Ferda. Proto bychom se měli podle jeho slov snažit, aby naše kuchyně byla lékárnou a lékárna naší kuchyní. Jíst bychom měli všechno, ale v malé míře. I to nezdravé, zač páter Ferda považoval např. hovězí maso přední, uzeniny, sýry, se jíst může, ale pouze jednou za čas, aby mělo tělo čas se vyčistit. “Je otázkou času, kdy se naše tělo proti tomu vzbouří,”varoval páter a s oblibou dodával: “To, co ti chutná nejvíce, jez nejméně.” Doporučoval pramenitou vodu, chléb - hlavně žitný, pečivo domácí, knedlíky domácí, rýže, kondenzované mléko + káva, zelenina tradiční vypěstovaná, česnek, cibule (podmínečně křen, zázvor, anýz, bobkový list, mrkev, lískové ořechy, čaj z bezových výhonků, mošt-neutralizuje močovinu z mléka. Pít často bylinné čaje, ovoce v malém množství, jablka, pomeranče, máslo.
Jak už víme, naše tělo se dvanáct hodin čistí a v další půli zase sílí. Ferdova doporučení se od ostatních odlišují v době, kdy tyto procesy v těle začínají a kdy končí. Podle pátera trvá očista od dvou hodin v noci do dvou odpoledne. Během této doby by se tělo nemělo příliš zatěžovat jídlem. S posunem souvisí i pozdější čas na snídani, oběd i večeři.
Páter Ferda s úsměvem říkal, že tato civilizace dělá všechno obráceně. Doporučoval snídat málo a později, oběd by měl být vydatný kolem druhé hodiny odpoledne a večer by se měl člověk najíst dvakrát! Když mu ženy oponovaly, že neprojdou dveřmi, odpovídal jen: “Lepší když budeš mít kilo navíc a budeš zdravá, než bys byla o kilo lehčí a marodila bys.“ Dopoledne doporučoval jídlo, které nezatěžuje tělo. Za ideální snídani považoval dobře vypečený pšenično-žitný chléb (žito čistí krev, pšenice podporuje krvetvorbu) namazaný nejlépe vepřovým hřbetním sádlem. Oběd složený z polévky a hlavního chodu, by měl přijít na řadu až kolem druhé hodiny odpolední. Nejlépe hodinu po jídle by se nemělo pít, aby mohly v klidu započít trávicí procesy. Večer je podle pátera zcela normální, že má člověk největší hlad. Tělo sílí a potřebuje k tomu dostatek potravy. Zásadní je nepřejíst se, ale dobře se najíst!
František Ferda říkával, že jsme geneticky nastaveni na potravu našich předků. Co se vypěstuje u nás, to se může sníst. Do toho také rozlišoval, co tady bylo původní a co ne. Zatímco vlašské ořechy považoval za nevhodné, lískové ořechy naopak. Ze zeleniny doporučoval petržel, mrkev, salátové okurky, které obsahují minerály, a červenou řepu. Ta je zdrojem přírodního červeného barviva a kromě jiného blokuje množení plísní v těle. Cibuli doporučoval jen v malém množství, protože v těle ničí červené krvinky, česnek povoloval dva stroužky týdně, rozhodně ne denně. Doporučoval všem sníst během dne tři lžíce petržele a trošku mrkve. Byl toho názoru, že je lépe mít v těle mírný nedostatek vitamínů, než nadbytek, protože pak místo toho, aby pomáhaly, začnou škodit.
“Plísně jsou hrobaři života, a lidstvo neudolá rakovina, ale zdegeneruje na plísně,” varoval častokráte své pacienty Ferda. Neviděl rád, když lidé jedli příliš syrového ovoce, zvláště malé děti. Málokteré není nahnilé a tudíž nezasažené plísní. V přílišném množství dráždí ledviny, tlusté střevo, žlučník a u malých dětí například častá konzumace jablek způsobuje noční děsy. Ferda doporučoval vyvarovat se dovezenému tropickému ovoci, včetně džusů, které jsou bližší lidem žijícím v tropickém pásmu. Když už ovoce, tak kombinaci jablko-hruška, jednou týdně a sníst během dopoledne, kdy se tělo čistí. Za přijatelné považoval tepelně zpracované ovoce (povidla, žemlovka, štrůdl, ovocné knedlíky aj.).
Maso by se mělo jíst v nevelkém množství, nejlépe propečené a rozhodně by se měly druhy masa v našem jídelníčku střídat. Ferda nedoporučoval přední hovězí – maso od kosti, u zvěřiny varoval před špatně střeleným kusem. Varoval před častou konzumací kuřecího masa, které může obsahovat arsen. Sami si můžete doma udělat menší test o tom, co jíte. Páter říkával, že pečené kuře by mělo mít bílé kosti, protože arsen se ukládá v kostech, které jsou pak křehké a zbarvené do tmavohněda.
Mouka a vše, co je spojeno s ní, p. Ferda doporučoval. Houskové knedlíky, bramborové knedlíky, škubánky. Zato s rýží nebo těstovinami u pátera lidé příliš nepochodili. Doporučoval je tak jednou do týdne. Brambory by se měly zásadně vařit s kmínem a mrkví, která na sebe váže škrob. Po dovaření doporučoval mrkev vyhodit a brambory nechat vychladnout bez pokličky. Pokud se neodklopí, dochází v bramborách k pařeništi škodlivin.
Ferdovo krédo bylo: “Ať už chceme po ránu sníst nebo vypít něco studeného, mělo by to přijít až po naplnění žaludku něčím teplým.“. Rozhodně by se nemělo pít studené pití na lačný žaludek! Kdo tak činí, koleduje si o rakovinu žaludku. Nepít vůbec minerálky, barevné limonády, hlavně červené a sirupy. Ideálně bylinné čaje a pramenitou vodu.
“Co se naspí do dvou hodin, to se naspí.” zdůrazňoval. Pak už tělo nemá ze spánku užitek. Kdybychom ale podle Ferdy v okruhu 15 km vyplenili všechno živé, tak ze spánku nemáme nic. “Člověk je živá součást přírody a z živého čerpá potřebnou sílu!“ říkával páter Ferda.
“Kouření škodí, ale jinak, než se říká,” usmíval se Ferda a všem kuřákům doporučoval inhalovat česnek, aby docházelo k čištění plic. Sám miloval tabák a s kouřením přestal až těsně před smrtí. Občas doporučoval sklenici piva, ale varoval před desetistupňovým pivem, které podle jeho častých diagnóz lidem ničilo ledviny. Když už pivo, pak jedině dvanáctku, nejlépe Plzeň a pouze třetinku. Když už alkohol, pak malého panáka pravé slivovice, ale jednou za čas! Jinak byl Ferda v užívání alkoholu striktní.

Ohledně oblečení doporučuje umělé tkaniny očistit vymácháním v roztoku dubové kůry, přesličky, fenyklu, česneku - máchat 20 min. Nosit barevné prádlo přímo na těle, hlavně nenosit černé prádlo a vyvarovat se křiklavých barev.

Pár rad ohledně léčivosti čajů, které je vhodné pít.

citron - syrový i vařený táhne močovinu, sníme-li hovězí maso, sníst citron
dubová kůra - za 6 dní dokonale pročistí tělo od všech škodlivin
jeřabiny, vřes - na cukrovku a sklerózu
kmín - vylučuje solanin z brambor a pudinků
máta - trávení
mateřídouška - skleróza, spánek, celkově uklidňuje. Možno pít po celý rok bez vedlejších účinků
pelyněk - po šunce, ta se dělá z masa od kosti a někdy v ní bývají červíčci, co se opouzdří ve dvanácterníku (boubele) - pít nalačno. Šunku moc nejíst, je nesprávně uzená, doporučuje se spíš domácí uzené, doma se udí pomalu a ne v plynu
řebříček - pít, jedí-li se kupovaná vejce (slepice se nevyženou ven), nepoužívat řebříček růžový
přeslička - vylučuje hliník
třezalka - biologický nárazník při předávkování bylin
žitovka - používat na kávu - čistí krev
čaj na bolení v krku - 1 lžíce dubové kůry, 1/2 citronu i s kůrou, petržel kořen nebo nať do 1/2 l vody, vařit 8 min. pít 6 dní
čaj na kašel - 1 lžíce žebříčku, 7 hřebíčků, lžíce podbělu, lžíce kmínu, lžíce dubové kůry, lžička citronu a lžíce lesního medu. Do 1/2 l vody, 8 min, vařit, hned slít. Pít 7-14 dní denně.